Velikonoční pondělí

Velikonoční pondělí je v České republice ostatním svátkem a vyvrcholením velikonočních oslav, které spojují křesťanskou liturgickou tradici s jarními lidovými zvyky. Připadá na den po Velikonoční neděli a je pevně spojeno s koledováním, pletením pomlázek a rozdáváním malovaných kraslic.

Historické kořeny Velikonočního pondělí vycházejí z prolínání pohanských oslav příchodu jara a křesťanské teologie. V církevním kalendáři jde o druhý den takzvaného velikonočního oktávu, tedy osmidenní oslavy Kristova zmrtvýchvstání. Zvyk obcházet stavení a šlehat dívky jarními proutky má však předkřesťanský původ v rituálech, které měly symbolicky odehnat choroby a přivolat sílu, svěžest i plodnost.

Písemné doklady o šlehání pomlázkou v českých zemích pocházejí již ze 14. století, kdy se o tomto zvyku zmínil pražský kazatel Konrád Waldhauser. V průběhu staletí se z magického rituálu stala oblíbená lidová tradice, při níž chlapci výměnou za vykoledovaná vajíčka předávají dívkám životodárnou energii mladého vrbového proutí.

Ráno na Velikonoční pondělí obcházejí chlapci a muži domy v sousedství s pomlázkou spletenou z čerstvých vrbových proutků a ozdobenou barevnými stuhami. Při šlehání žen a dívek odříkávají tradiční koledy, přičemž tento zvyk má dívkám podle lidové víry zajistit mládí, zdraví a energii po celý rok. Dívky koledníkům darují ručně zdobená vajíčka (kraslice), přivazují na pomlázku stuhy a dospělým často nabízejí drobné pohoštění nebo sklenku pálenky. V některých regionech, zejména na Moravě, se udržuje také zvyk polévání studenou vodou nebo voňavkou.